Absurdita v Praxi aneb zvrácený humor ve světě
Tento příběh je pravdivý a kdo o tom pochybuje, nechť si to vyhledá. Před rokem se odehrál u německého soudu zajímavý soudní spor, který je jak absurdní tak i vtipný. Takže k příběhu. U našich německých sousedů existuje tzv. Úřad pro kontrolu médií ohrožující vývoj mládeže (bundesprüfstelle für jugendgefährdende medien), který kontroluje většinu věcí, které mají vyjít na trh a mohly by ohrozit vývoj mládeže, takže hry, filmy, ale i pornofilmy. Ze zákonných důvodů musí úřad všechno archivovat minimálně 25 let. Takže asi je všem jasné, že Úřad vlastní nádhernou sbírku počítačových her, filmů a velkou filmotéku pornofilmů, prostě zhmotněný sen každého puberťáka.
Celý příběh sed točí o Úřední filmotéku porna. Anonymní milovník pornofilmů se obrátil na úřad s prosbou o kopii filmu Carl Ludwig díl 2: žvavé sny Carla Ludwiga (Carl Ludwig teil 2: Carl Ludwigs heisse Träume). Úřad jeho prosbu zamítl a pak přišlo na soud. Muž si nechal vypracovat znalecký posudek, že se jedná o filmovou raritu a nedá se již sehnat a dle zákona o svobodě informací má úřad v tomto případě povinnost mu kopii vydat. Soudní řešení je kuriózní a vtipné zároveň, protože se jednalo opravdu o filmovou raritu, soud uznal právo muže za legitimní. Vtipná situace, ale nastává, když si uvědomíme, co vlastně soud prohlásil. Pornofilm, jelikož je v úředním archívu je vlastně úřední dokument, do kterého se smí nahlížet.
I když muž vyhrál tento případ a dostal kopii filmu, který by na černém trhu měl slušnou cenu, ho nemůže zpeněžit, protože soud mu nařídil, že z důvodu autorských práv, může film využívat jen k osobním účelů(víme asi o co se jedná) a protože se jedná o takovou filmovou raritu by bylo i hned jasné, kdo jí chce prodat
Takže jak můžeme vidět na světě existují různé druhy zvráceného humoru, když už se muže stát porno úředním dokumentem :D
Johann Hofmann
Daleko od domova, aneb příběh emigranta díl 1
Nové začátky nejsou nikdy snadné, zvlášť když se rozhodnete udělat nový začátek na druhém konci světa.
Johann Hofmann
Podávám žalobu, aneb když má blogerské ego svůj den
myslel jsem, že už bude klid, ale internetová válka mezi samozvanými ochránci lidských práv vs. autory „citáty vo hovně“ pokračuje v plném proudu.
Johann Hofmann
Smazání stránky „Citáty vo hovně“ aneb, kdo je zrůda??
Blogerská kauza na téma „citáty vo hovně“ rozdělila velkou část čtenářů na dva tábory, jedni argumentují, že je to za hranicí a jedná se už o rasismus a snaží se na autory podat trestní oznámení. Další část čtenářů říká, že je svoboda slova a že černý humor je vlastně neškodný. Kdo má pravdu je těžké říci, pravda je někde uprostřed, ale tu svou pravdu si musí najít každý člověk sám.
- Počet článků 4
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1308x